Jak probíhala korunovace české královny Žofie Bavorské podle dobových záznamů
Konání korunovace bylo stanoveno na pondělí 15. března 1400. Oproti zvyku, který byl dodržován při korunovaci krále, kterým byl v předvečer korunovace průvod na Vyšehrad, kde byly vždy slouženy nešpory, začínal program korunovace královny až v den samotného obřadu.
Ráno, v den korunovace, byla Žofie vyzvednuta oficiálními členy svého doprovodu a dvora ve své komnatě. Slavnostním okuřováním provázený průvod všech zúčastněných ji odvedl do chrámu sv. Václava a Víta.
Žofie kráčela důstojně, prostovlasá, ozdobená perlovým věncem, oděná byla do široké tuniky a roucha podobného ornátu s pozlacenou kápí.
Dle tradice českou královnu ke korunovaci vždy v těsné blízkosti doprovázela abatyše kláštera sv. Jiří na Pražském hradě. Tehdy jí byla Žofii velmi blízká Kunhuta z Kolovrat.
Druhou v Žofiině doprovodu měla být příslušnice vysoké šlechty. Královna si vybrala vévodkyni Richardis, svou švagrovou, vdovu po Václavově bratru Janu Zhořeleckém.
Včele samotného průvodu kráčeli, podle výslovného přání krále Václava, zástupci St. Města pražského a představitelé cechů. Konšelé prý nesli v rukou jakési postříbřené hůlky jako odznak své důstojnosti. Za nimi šli církevní hodnostáři a české panstvo.
Zástupci panstva nesli v průvodu korunovační insignie: korunu nesl nejvyšší purkrabí pražský, Jindřich z Rožmberka, žezlo Hynek Berka z Dubé a Hohensteinu a jablko s křížem Jan Michalec z Michalovic.
Korunovace v chrámu byla zahájena krátkým kázáním o významu královských insignií, koruny, v ní zasazených vzácných kamenů, žezla a jablka s křížem. Kázání v českém jazyce měl Mistr Jan z Mýta.
Korunovaci dle předpisu prováděl pražský arcibiskup, tehdy jím byl Olbram ze Škvorce, dříve kancléř a přítel vévody Jana Zhořeleckého, a po jeho boku litomyšlský biskup, Jan Železný. Arcibiskup královnu podle korunovačního řádu pomazal na prsou a na zádech (ne na hlavě). Musela mít tedy rozstřiženou tuniku.
Koncelebrujícím při následující mši byl přisluhující oficiál Jan z Kbel a děkan Václav z Radče.
Těžkou korunu během celého zbývajícího obřadu korunovační mše drželi královně nad hlavou Jindřich z Rožmberka a Břeněk Švihovský z Riesenburka a ze Skály.
Sama královna přijímala na konci mše Tělo Páně „pod obojí způsobou“, což bylo předepsáno v Karlově korunovačním řádu zcela podle francouzského vzoru.
Přítomnými vzácnými hosty korunovační slavnosti byli uherský král Zikmund, moravský markrabě Jošt, norimberský purkrabí Jan III. z rodu Hohenzollernského (manžel Markéty, sestry Zikmunda a nevl. sestry Václava) a vyšehradský probošt Václav Králík z Buřenic.
Nepřítomen byl markrabě Prokop, neboť byl v té době ve vážné rozepři se Zikmundem a Joštem a od data 18. 1. 1400 byl jimi dokonce označován za zemského škůdce. Na Moravě v té době také mezi bratry Joštem a Prokopem probíhala válka.
Dále nepřítomni, zřejmě z politických důvodů, byli zástupci rodu královny, Wittelsbachové (bratři bavorští vévodové Arnošt a Vilém III.)
Po ukončení mše nastalo velké vyzvánění, sláva, spustili pištci a trubači a konšelé Starého Města pražského odvedli přítomné i královnu v průvodu do královského paláce. Tam byl připraven pro královnu trůn a hostina. Celou korunovaci potom v královském paláci zakončila velká hostina s tancem.
Dobové prameny nezaznamenávají na korunovaci Žofie výslovnou přítomnost krále Václava. Kronikáři, kteří Václava líčili v co nejčernějších barvách, to vše komentují tak, že to byla jeho další nevůle a neschopnost. Pomineme-li skutečnost, že přítomnost krále mohla být pro soudobé komentátory korunovace natolik samozřejmá, že ji ani nezaznamenávali, lze připustit i variantu, že Václav se skutečně korunovace nezúčastnil. Podle nedávných zjištění byl v průběhu celého roku 1399 těžce nemocen. Je možné, že jeho nemoc jej natolik oslabila, že se vyhnul náročnému programu korunovace. Další možností, a velice pro nás pochopitelnou, je skutečnost, že na slavnosti byli přítomni právě ti, se kterými měl velice nepřátelské vztahy, a emotivně uvažující Václav se vyhýbal setkání s nimi.